Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ana a Mia – kamarádky, co už neodejdou

1. 07. 2014 19:42:00
Stojíme před tmavými těžkými dveřmi jednoho žižkovského činžáku a M. drží už asi minutu ukazováček nad zvonkem. Je objednaná na desátou hodinu a pohled na hodinky mi říká, že se do dvou minut musí rozhodnout, jestli zvonek zmáčkne, nebo jestli půjdeme pryč. Konečně se nadechne, zazvoní, ohlásí se, dveře zabzučí a pustí nás dovnitř. Vyjdeme do druhého patra, kde už na nás ve dveřích čeká usměvavá paní. „Vy jste partnerka?“ ptá se, když si podáváme ruce a představujeme se. „Ne, kamarádka,“ usměju se, „počkám asi tady na židli?“ „Pojď se mnou dovnitř prosím, nechci tam být sama,“ špitne přiškrceně M...a tak se ocitáme vedle sebe na měkkém gauči, v místnosti plné nutričních tabulek, povzbuzujících nápisů a portrétů vesele vypadajících kyprých holek, o kterých bychom s jistotou obě prohlásily, že by měly pár kilo shodit.

Když jsem M. potkala poprvé, byla jsem si jistá, že to bude mrcha. Byla krásná, chytrá, vtipná, jiskřila a zářila na celou místnost. A taky měla větší prsa než já – zkrátka všechny předpoklady pro to, abych si z ní udělala sokyni. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se z ní stane jeden z nejbližších lidí, které mám...stejně jako by mě nenapadlo, že tahle dvacítka, ze které přetéká život a kape energie na všechny strany, už od čtrnácti let trpí bulimií.

Nezáleželo na tom, kolik dřepů se zátěží udělala v posilovně, kolik kilometrů uběhla v lese nebo kolik „špatných“ cukrů a sacharidů si odpustila...stačilo dát si o lžíci arašídového másla víc, než měla v úmyslu a vír výčitek, sebenenávisti a klečení nad záchodovou mísou se znovu roztočil na plné obrátky. „Najednou mám v hlavě prázdno, vím, že to neni dobrý, ale nemůžu si pomoct, začne mě bolet břicho a musim to ze sebe všechno dostat.“ Asi před měsícem mi od ní přišla zpráva: Zase. Jestli to udělám ještě jednou, našla jsem si nějaký centrum, který pomáhá holkám jako já. Půjdeš tam se mnou?

A protože Mia nepřichází a neodchází jen tak, sedíme spolu na pohovce v centru Anabell, které nabízí pomoc a podporu osobám s poruchou příjmu potravy, naproti milé usměvavé paní, která začíná sezení a ptá se, proč jsme tady. Tisknu M. zpocenou ruku, zatímco ona ze sebe těžce doluje každé slovo a přemýšlím, jestli ty „zdravé“ ženské z obrázků kolem mě jsou se sebou opravdu spokojené.

„Nepamatuju si přesně, kdy to celý začalo, jsou to matný vzpomínky na štípání do špíčků á la koukej, co to tady máš, který x let provozovala máma i babička – obě expertky na nejezení a projímadla...máma od mých patnácti let váží míň, než já a to pro mě vždycky bylo hrozně frustrující. Nevzpomínám si, kdy přesně jsem to udělala poprvý, ale bylo a je to strašný. V nejhorší fázi jsem, když doma někdo byl, řekla, že jdu běhat a zvracela venku na poli...bývalý přítel mi svýma poznámkama taky nepomáhal, i když to možná ani nemyslel špatně.“ M. ze sebe sype proudy slov a vět, zatímco se jí po tváří valí vodopády. „Už jenom odvaha se zvednout a přijít je skvělým prvním krokem,“ podotýká usměvavá paní.

M. dostává spoustu brožurek a letáčků, taky dostává příklad jídelníčků, aby určila, který typ se podobá jejímu. Vybírá ten hyper zdravý, plný ovesných a špaldových specialit, zeleniny a ovoce. Stejný jsem si v hlavě vybrala i já, což mě lehce vyděsí - v kombinaci s tím, že ženy na fotkách kolem mě pro mě nejsou zdravé příklady, ale macatky.

Po hodině je sezení u konce a M. slibuje, že se objedná znovu a že bude bojovat. Porazit Miu není nic jednoduchého. Stejně jako Ana je usazená v hlavě, tiše se roztahuje, bobtná a vrývá se čím dál hlouběji. Mění pohled na sebe samého i na svět a život okolo...a postihuje čím dál mladší dospívající, stejně jako čím dál víc dospělých žen i mužů. Stačí jedno nevhodné slovo nebo poznámka a můžete někomu do hlavy nasadit kamarádku, kterou se možná občas podaří na chvíli umlčet, ale pravděpodobně vůbec nikdy neodejde.

Autor: Lucie Hrdličková | úterý 1.7.2014 19:42 | karma článku: 13.62 | přečteno: 1329x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Zeman, Babiš, Bartoš a ti další, jsou osvícení!

A fakt nekecám. Už tolik času to mám možnost pozorovat. A to aniž bych o to zrovinka nějak stála. Mám i důkazy!

18.11.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 128 | Diskuse

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 236 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 375 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 188 | Diskuse

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 26.10 | Přečteno: 759 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6214
Millennial, generace Y - známá pro svoje nároky, narcismus a nonstop připojení k síti. A studentka žurnalistiky na UK, která věří, že to s námi není až tak hrozný.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.