Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trochu emocí, prosím!

13. 04. 2014 11:30:00
Můj mladší bratr Daniel je hudebník. Tělem, duší, od konečků prstů až po konečky vlasů. Jsem pyšná sestra, chodím na všechny koncerty jeho kapely. A taky do jedné malé vinárny na Jiřího z Poděbrad, kde občas o víkendu hraje pro veselé čtyřicátníky, co to s noční Prahou ještě nevzdali.

Sobotní půlnoc, Daniel odehrál ve vinárně, vracíme se spolu domů. Příjemně ovínění sedíme na zadním sedadle autobusu, který veze asi deset dalších pasažérů. Lidé koukají zamračeně z oken, pospávají a zarputile se vyhýbají očnímu kontaktu, snad proto, že příjemný výraz nebo pousmání je zbytečný výdej energie. Daniel vytahuje z pouzdra kytaru, opatrně vybrnkává první tóny První signální a když začne zpívat, přidávám se k němu. Čekáme na reakce lidí.

Nehrajeme pro peníze. Hrajeme, protože chceme z Čechů dostat emoce. Nebo alespoň záblesk, důkaz, že jsou ochotní se otevřít a že je hudba nenechává lhostejnými. Lidé se začnou pomalu a obezřetně, po jednom rameni, otáčet. Někteří zpanikaří a pohled zavrtají do sedadla před nimi. Jeden pán si v sebeobraně nasadil kapuci. Ignorace pokračuje, i když zpíváme Medvídka z Bogoty a o tom jsem si vždycky myslela, že by do rytmu rozkýval i skálu. Pár lidí si po chvíli, kdy zhodnotí, že pro ně naše hraní nepředstavuje nebezpečí či újmu, začne zlehka pokyvovat hlavou. Nikdo se k nám ale nemá, cestující se bojí otočit hlavu a podívat se na nás a nikdo nezatleská, když skladba skončí. Pár lidí se na nás při výstupu z autobusu usměje, jeden pán pohybem ruky naznačí smekání klobouku a pan řidič nám zamává, když vystupujeme. Ale to je všechno.

Obtěžovali jsme je? Byl to pro ně půlnoční „brajgl“ dvou výrostků v autobuse? Nebo se pod jejich kamennými tvářemi sem tam objevil alespoň jeden úsměv, který ale raději skryli v záhybech šátků a šusťákových bund? Možná se báli, že začneme chodit mezi sedadly a pod nos jim strkat klobouk. Tak raději zalezli do ulity a nenechali se tou událostí nijak dotknout. Chtěli jsme emoce, udělat lidem radost, zpříjemnit jim nudnou cestu...a dostali jsme sprchu. Ledovou...a typicky českou.

Autor: Lucie Hrdličková | neděle 13.4.2014 11:30 | karma článku: 19.09 | přečteno: 1753x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Iva Marková

94 měsíců jsem prožil jako galejník

Ladislav Matyáš (1910-2008) byl v r. 1952 odsouzen k 16ti letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ztrátě čestných práv občanských. Rehabilitován byl v r. 1993.

25.9.2017 v 22:06 | Karma článku: 15.63 | Přečteno: 307 | Diskuse

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 161 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 14.57 | Přečteno: 815 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.80 | Přečteno: 1819 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 984 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6209
Millennial, generace Y - známá pro svoje nároky, narcismus a nonstop připojení k síti. A studentka žurnalistiky na UK, která věří, že to s námi není až tak hrozný.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.