Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trochu emocí, prosím!

13. 04. 2014 11:30:00
Můj mladší bratr Daniel je hudebník. Tělem, duší, od konečků prstů až po konečky vlasů. Jsem pyšná sestra, chodím na všechny koncerty jeho kapely. A taky do jedné malé vinárny na Jiřího z Poděbrad, kde občas o víkendu hraje pro veselé čtyřicátníky, co to s noční Prahou ještě nevzdali.

Sobotní půlnoc, Daniel odehrál ve vinárně, vracíme se spolu domů. Příjemně ovínění sedíme na zadním sedadle autobusu, který veze asi deset dalších pasažérů. Lidé koukají zamračeně z oken, pospávají a zarputile se vyhýbají očnímu kontaktu, snad proto, že příjemný výraz nebo pousmání je zbytečný výdej energie. Daniel vytahuje z pouzdra kytaru, opatrně vybrnkává první tóny První signální a když začne zpívat, přidávám se k němu. Čekáme na reakce lidí.

Nehrajeme pro peníze. Hrajeme, protože chceme z Čechů dostat emoce. Nebo alespoň záblesk, důkaz, že jsou ochotní se otevřít a že je hudba nenechává lhostejnými. Lidé se začnou pomalu a obezřetně, po jednom rameni, otáčet. Někteří zpanikaří a pohled zavrtají do sedadla před nimi. Jeden pán si v sebeobraně nasadil kapuci. Ignorace pokračuje, i když zpíváme Medvídka z Bogoty a o tom jsem si vždycky myslela, že by do rytmu rozkýval i skálu. Pár lidí si po chvíli, kdy zhodnotí, že pro ně naše hraní nepředstavuje nebezpečí či újmu, začne zlehka pokyvovat hlavou. Nikdo se k nám ale nemá, cestující se bojí otočit hlavu a podívat se na nás a nikdo nezatleská, když skladba skončí. Pár lidí se na nás při výstupu z autobusu usměje, jeden pán pohybem ruky naznačí smekání klobouku a pan řidič nám zamává, když vystupujeme. Ale to je všechno.

Obtěžovali jsme je? Byl to pro ně půlnoční „brajgl“ dvou výrostků v autobuse? Nebo se pod jejich kamennými tvářemi sem tam objevil alespoň jeden úsměv, který ale raději skryli v záhybech šátků a šusťákových bund? Možná se báli, že začneme chodit mezi sedadly a pod nos jim strkat klobouk. Tak raději zalezli do ulity a nenechali se tou událostí nijak dotknout. Chtěli jsme emoce, udělat lidem radost, zpříjemnit jim nudnou cestu...a dostali jsme sprchu. Ledovou...a typicky českou.

Autor: Lucie Hrdličková | neděle 13.4.2014 11:30 | karma článku: 19.09 | přečteno: 1753x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 6.37 | Přečteno: 86 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 5.77 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 2256 | Diskuse

Dana Adámková

Milovaní a ti nechtění

U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.

20.7.2017 v 16:43 | Karma článku: 20.49 | Přečteno: 494 | Diskuse

Jan Jílek

Plky o světě kaváren a putyk

Probudil jsem se a vzpomněl si na své ochotnické divadlo. Píši si pro něj své texty, které mi moji přátelé občas zahrají. Ochotnicky. Jediný cíl, který mám, je asi ten, že rád vyprávím své příběhy.

20.7.2017 v 13:25 | Karma článku: 15.71 | Přečteno: 423 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6197
Millennial, generace Y - známá pro svoje nároky, narcismus a nonstop připojení k síti. A studentka žurnalistiky na UK, která věří, že to s námi není až tak hrozný.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.