Nezařazené

Lucie Hrdličková

Ana a Mia – kamarádky, co už neodejdou

Stojíme před tmavými těžkými dveřmi jednoho žižkovského činžáku a M. drží už asi minutu ukazováček nad zvonkem. Je objednaná na desátou hodinu a pohled na hodinky mi říká, že se do dvou minut musí rozhodnout, jestli zvonek zmáčkne, nebo jestli půjdeme pryč. Konečně se nadechne, zazvoní, ohlásí se, dveře zabzučí a pustí nás dovnitř. Vyjdeme do druhého patra, kde už na nás ve dveřích čeká usměvavá paní. „Vy jste partnerka?“ ptá se, když si podáváme ruce a představujeme se. „Ne, kamarádka,“ usměju se, „počkám asi tady na židli?“ „Pojď se mnou dovnitř prosím, nechci tam být sama,“ špitne přiškrceně M...a tak se ocitáme vedle sebe na měkkém gauči, v místnosti plné nutričních tabulek, povzbuzujících nápisů a portrétů vesele vypadajících kyprých holek, o kterých bychom s jistotou obě prohlásily, že by měly pár kilo shodit.

1.7.2014 v 19:42 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 1588 | Diskuse

Lucie Hrdličková

Jak se z hipsterství stal mainstream

Bující plnovousy, umolousané plátěné tašky přes rameno. Retro kola, nepřítomně zasněné pohledy schované za brýlemi s masivními obroučkami. Vinylové desky, krátké manšestrové kalhoty, zpod kterých vykukují vzorované ponožky. Analogové foťáky, mastné ledabylé rozcuchy skvěle doplňující ony rumcajsovské plnovousy. A hlavně vintage, vintage vintage...což by se volně dalo přeložit jako všechno, co najdete na půdě po vašich prarodičích. Hipsteři zaplavili (nejen) pražské ulice a kavárny a jejich opovržlivým pohledům, adresovaným vaší vyžehlené košili a čistým botám, neuniknete.

29.4.2014 v 10:11 | Karma článku: 16.20 | Přečteno: 2224 | Diskuse

Lucie Hrdličková

Výchova blbečků v Čechách

Jdi si umýt pacinky. Kde sis umazal to tričenko? Moc nehopkej, ještě včera jsi měl teplůtku. Malý příklad vět, které slýchávám od matek ve školce, když z ní občas vyzvedávám malou sestřenici. Od matek, které se očividně rozhodly, že si ze své ratolesti vychovají malého idiůtka.

14.4.2014 v 20:28 | Karma článku: 33.29 | Přečteno: 3001 | Diskuse

Lucie Hrdličková

Trochu emocí, prosím!

Můj mladší bratr Daniel je hudebník. Tělem, duší, od konečků prstů až po konečky vlasů. Jsem pyšná sestra, chodím na všechny koncerty jeho kapely. A taky do jedné malé vinárny na Jiřího z Poděbrad, kde občas o víkendu hraje pro veselé čtyřicátníky, co to s noční Prahou ještě nevzdali.

13.4.2014 v 11:30 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 1759 | Diskuse

Lucie Hrdličková

Se stářím se nepočítá aneb kam odložit seniora

Jasně žlutá fasáda domu, ke kterému mířím, optimisticky prosvětluje šeď vysočanského sídliště. Na mě, coby na pravidelného návštěvníka, však budova působí všelijak, jen ne pozitivně. Mohutné dveře mě pouští dovnitř a do nosu mě okamžitě udeří pach stáří a výkalů, které se, celkem marně, snaží přebít vůně čistících prostředků a desinfekce. Na recepci se zapisuji do návštěvní knihy. Naproti na gauči sedí stará paní, která rytmicky klepe holí do podlahy a střídavě pozoruje mě, recepční a vchodové dveře. Na tom samém místě ji vídám s železnou pravidelností. „Když si musím odskočit, pokaždé zamykám“, vysvětluje mi recepční, „pořád se snaží utéct a už se jí to několikrát povedlo.“ Mířím ke schodišti a míjím starého pána s třesoucíma se rukama a nepřítomným výrazem. Na sobě má triko s potiskem, který zhodnotím jako jeho svatební fotografii. Mám před sebou další návštěvu prababičky a už dopředu je mi jasné, že nebudu odcházet s dobrou náladou.

13.4.2014 v 7:58 | Karma článku: 47.96 | Přečteno: 22946 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6303
Millennial, generace Y - známá pro svoje nároky, narcismus a nonstop připojení k síti. A studentka žurnalistiky na UK, která věří, že to s námi není až tak hrozný.